Na letošní West Cup vyrazil z oddílu pouze náš malý rodinný tým 🙂 Běžely se 3 etapy: E1 krátká trať, E2 klasika a E3 zkrácená trať s hendikepovým startem a volným pořadím kontrol. Účastnily jsme se E2 a E3, závody pořádal oddíl Nejdek Orienteering.
V sobotu už cesta na start dávala tušit, co nás v lese čeká – hospodářsky hojně využívaný les, který je pořád do kopce. Moje trať měla 6 km a 265m převýšení. Velmi brzy po startu jsem pochopila, že běhat se dá pouze na cestách a to, co je značeno jako průběžný les, je k běhu leda pro kamzíky. Hustníky okolo Nejdku neprojde ani divoké prase, natož orientační běžec. Pobavila kontrola v jeskyňce i se sádrovým trpaslíkem. V půlce jsem měla chuť závod vzdát, ale kousla jsem se a potěšilo mě umístění v první třetině. Lada se statečně prala se svým prvním závodem v kategorii D12: v lese byla skoro hodinu a půl, ale v těžkém terénu našla všechny kontroly (za mě tak na úrovni D16). S Týnkou jsem si oběhla HDR (a ještě jednu cestu na start, uf), malé děti tu také nešetřili. Naopak se šetřilo fáborkama 🙂 Vzdor nástrahám v lese bylo krásné počasí, perfektní zázemí i Lošťákovic kavárna.
Při nedělním skorelaufu už nás terén tolik nezaskočil, dokonce bylo i pár míst, kde se dalo lesem opravdu běžet. Orientačně to lehké nebylo, u kontrol se nás většinou potkával shluk usilovně hledajících závodníků. Moji trať vítězka seskládala na 4,3 km, já si zaběhla kilometrů 6 🙂 Pořád to stačilo na sedmé místo (mými smyčkami se můžete pobavit v Liveloxu). Lada si v umístění polepšila, nechala za sebou 4 soupeřky. Týnka bohužel nestartovala, pro hendikepový start jsme to nestihly.
West Cup byl terénem i orientací náročný, pěkná prověrka před začátkem podzimní sezony. Také jsme díky němu objevily ubytování Mezi Jeleny, místo bez signálu v srdci Krušných hor, které vřele doporučuju.