Žejdlíková Eliška
Zimní liga dospěla do svého vrcholu. Finále XXII. ročníku Bor cupu nás zavedlo do Svoru na rozhraní Lužických hor a Českolipska. Shromaždiště bylo v místním kulturáku, kde bylo dost místa na převlečení, prezentaci i posezení nad guláškem a pivínkem před i po závodě.
Start i cíl byly tentokrát na jednom místě u nedalekého hřbitova. Cesta na start ale připomínala malé dobrodružství, vedla totiž přes staveniště nově budovaného obchvatu Svoru. Kličkovalo se mezi náklaďáky a bagry, obcházely se haldy hlíny, prošlo se novým tunýlkem a nakonec se ještě přebíhala silnice.
Samotná mapa i závod byl vcelku jednoduchý. Běželo se na nové oboustranně tištěné mapě v měřítku 1 : 4 000 s ekvidistancí 2 metry. Jedním slovem by se to dalo popsat jako žlutá. Terén totiž tvořila z 80 % louka, zbytek byly remízky, drobné terénní detaily a malé lesíky, to vše v pozvolném táhlém svahu. Okraj mapy lemovala nová cyklostezka vybudovaná na tělese bývalé železniční trati. Na první pohled velmi přehledný prostor, čistý běžák. Mně se sice povedla asi minutová dohledávka na jedné kontrole, ale jinak tam moc prostoru na vymýšlení postupů nebylo.
Byly dvě kategorie, jedna nezávodní free order a druhá s pevným pořadím. Hned kousek od startu byla kontrola, která plnila snad všechny možné funkce – první kontrola, uzlovka, sběrka, místo pro otočení mapy … a hlavně převlékárna. Počasí bylo totiž až podezřele krásné. Sluníčko svítilo, běželo se po otevřených loukách, a tak kdo se oblékl podle únorového kalendáře, ten to po prvním kopci rychle přehodnotil. Při průběhu kolem uzlovky přibyla na zemi další vrstva oblečení. Já ani táta jsme nebyli výjimkou, hned v prvním stoupání letělo dolů termo triko a táta to ze sebe serval při otáčení mapy.
Na to, jak malý to byl prostor, jsem nakonec naběhala přes 8 kilometrů s převýšením 184 metrů. Trať byla zamotaná, oboustranná, a dlouho jsem si myslela, že běžíme všichni totéž podle startujícího přede mnou. Až když na mě táta vyběhl z úplně jiné kontroly a opačné strany z remízku, začalo mi to být podezřelé. V tu chvíli jsem měla dvě možnosti, buď je úplně mimo on, nebo spíš jsem já něco pokazila. Nakonec to bylo mnohem prostší, běžel moji trať v protisměru. Začínal na druhé straně mapy a postupoval přesně obráceně. Takže zatímco já měla první kontrolu i závěrečný doběh na sběrku poctivě do kopce, on si to samé dával elegantně z kopce dolů. Jasně, na jiných postupech se to zase vyměnilo … ale zrovna tyhle dva momenty mě teda vůbec nepotěšily.
Z našeho oddílu jsme se zúčastnili já, táta, Gábina a Pavel. My s tátou jsme si dali dlouhou trať, Gábina a Pavel zvolili variantu s volným pořadím.
Po doběhu pak následovalo celkové vyhlášení XXII. ročníku Bor cupu. Nikdo z našeho oddílu se sice na vítězné příčky nedostal, na to jsou jiní šílenci, ale nejlépe se samozřejmě umístil Michal Žejdlík, který skončil 6. s 330,2 body, na vítěze mu chybělo 59,41 bodů. Z žen jsem byla nejlepší já na 54. místě se 138,6 body.
Pevné pořadí - 7500 / 150 / 25
1. Pavlovec Dan (BOR) 40:11
23. Žejdlík Michal 53:42
41. Žejdlíková Eliška 70:22
62.
Volné pořadí - max 25 kontrol
1. Krausz Milan (FSP) 36:05
5. Kamírová Gábina 42:59
8. Martinec Pavel 48:09
23.